Janšojski bog - Obchůzková nadílka v Janšojcích

Regionální předvánoční zvyk - obchůzková nadílka se v Dolní Lužici do současnosti uchoval již jen v obci Janšojce (Jänschwalde), ležící severně od Chotěbuze. Původ této zvyklosti je třeba hledat v přástkách při kolovrátku, ke kterým se vesnické dívky ještě v 50. letech každý večer od poloviny října do Popeleční středy scházely v některém statku. Středu před Vánoci se setkávaly k posledním přástkám roku. Nejstarší dívka byla ostatními vystrojena jako nadělující bytost, zvaná "bog".

Oblečení "Janšojského boga" sestává z nejkrásnějších součástí dolnolužickosrbského kroje. Zvláštní pozornost si zaslouží nápadná a bohatě upravená ozdoba hlavy, kterou krášlí svatební girlandy a věnečky tří družek. Před obličejem, zakrytým bílým tylovým šátkem, jsou navíc ještě zavěšeny pestré stuhy a šňůrky barevných perliček, znemožňující, aby někdo poznal, o koho se jedná. Přes červenou sukni má dívka dvě bílé zástěry a k tomu ještě čtyři či pět pestrých vyšívaných stuh ze sukní jiných dívek. "Janšojski bog" je doprovázen dalšími dvěma dívkami, oblečenými do všedního kroje. Společně kráčejí zimní vesnicí; "Janšojski bog" ohlašuje svůj příchod malým zvonečkem. V druhé ruce drží březovou metlu ozdobenou červenými, bílými a modrými stuhami, se kterou klepe na domovní okna na znamení příchodu do domu. Obě průvodkyně poté čekají venku. Napětí domácích dětí vrcholí. "Janšojski bog" je poté obdaruje sladkostmi z uzlíku, zavěšeného na ohbí ruky. Tajemnost této předvánoční zvyklosti souvisí do značné míry se zastřeným obličejem a mlčením nadělující bytosti. Před odchodem se "Janšojski bog" zlehka dotýká rodičů a prarodičů metlou, aby jim tak svou tajemnou silou zajistil do nového roku zdraví a štěstí.