Kokot - Kohout

Zabijanje Kokota - Tlučení kohouta

Letní zvykoslovné obyčeje Lužických Srbů v Dolní Lužici jsou spjaty především se zakončením žní. Sklizeň obilí byla nejdůležitějším obdobím periodicky se opakujícího ročního cyklu rolníků. Dobré žně rozhodovaly nejenom o blahobytu příslušného sedláka, ale i o tom, zda chudší obyvatelé vsi, chalupníci a námezdní pracující, budou mít po celý nadcházející rok dost jídla.

Špatné počasí a vichřice napáchaly často značné škody. Tím spíše byli lidé vděční, když obilí zůstalo suché a bylo možno je beze ztrát svézt do stodol. Naši předkové věřili na duchy plodnosti a vegetace v podobě zvířat. Kohoutovi (dolnolužickosrbsky "kokot"), byla přičítána schopnost ovlivňovat žně. Při zakončení žní se kohout ukrýval pod posledním snopem aby tam sbíral sílu pro příští žně, neboť vegetační cyklus se nachýlil ke konci. Tento snop okrášlili ženci pestrými květinami a stuhami za pokřiku: "Źins jo kokot!" - "Dnes máme kohouta!". Tak dávali najevo, že žně jsou zakončené. Muži si připínali malé kytice z klasů. Dívky vily žňové věnce a také velkou žňovou korunu - ty pak na dvoře statku symbolizovaly zakončení žní. Potom vypukla rozpustilá zábava s pitím, jídlem, zpěvem a tancem.

Starší formou letních her s kohoutem je tlučení kohouta. Po skončení žní se často ihned započínalo s výmlatem. Ženci vypouštěli kohouta na pole, poté jej zase chytali a utloukali cepem. Do 17 století se kohout skutečně zabíjel, dnes už se to ale činí pouze symbolicky.

Tento zvyk se zachoval již jen v několika místech Dolní Lužice, například ve vsi Smogorjow (Schmogrow) nedaleko obce Borkowy (Burg). Živý kohout je nejčastěji posazen do malé jámy, přikryté prkny. Na nich stojí hrnec, obrácený dnem vzhůru, který se mladíci snaží se zavázanýma očima zasáhnout cepem. Ten, komu se jako prvnímu po třech pokusech podaří strefit se do hrnce, je vyhlášen králem. Má nyní právo, chytit si - stále se zavázanýma očima - v kruhu kolem se otáčejících dívek ve svátečních krojích svou partnerku - královnu. Kohout je nyní vypuštěn, poté ho ale zase chytí a po vydražení skončí nejspíše v polévce.

Łapanje kokota - Strhávání kohouta

Strhávání kohouta je nejrozšířenější žňový obyčej v Dolní Lužici. Na vhodném místě je ve vesnici z břeven postavena brána, ovinutá listím. Na horní příčný trám se zavěsí za nohy, hlavou dolů, zabitý kohout. Mladíci na koních projíždějí bránou jeden za druhým v rychlém cvalu a snaží se utrhnout mrtvému kohoutovi hlavu. Ten, komu se to podaří, se stává prvním králem, kterému přísluší sláva a pocty. Chlapci, kteří poté strhnou kohoutova křídla, platí za druhého, resp. třetího krále. Tito nejobratnější jezdci a jejich koně dostanou velké věnce vítězů z dubového listí. Také při této příležitosti si žňoví králové volí se zavázanýma očima z kruhu dívek své partnerky, se kterými pak zatančí čestný tanec. Děvčata také volí ze svého středu žňovou královnu, která musí prokázat svou obratnost při všelijakých hrách - například při vožení žáby či svobodných mládenců na trakán, nebo v běhu s vejcem na lžíci. Ani žába, ani neoženění mladíci nesmějí během běhu do cíle seskočit. Také vítězka těchto her je jako cenou ověnčena dubovým věncem. Na závěr soutěžení se všichni vydají ve slavnostním průvodu k taneční zábavě v hostinci. V tomto procesí je také nesena pestrými stuhami ozdobená žňová koruna.