Jańske rejtowanje - Svatojánské jízdy (24 červen)

V souvislosti se svatojánským svátkem se specificky zračí těsný vztah mezi člověkem a přírodou, jež má v sobě nejvíce moci v období letního slunovratu. Staré lidové podání praví, že tento den je nejdivotvornějším momentem roku. Lidé věří, že především svatojánská noc je zdrojem zvláštních léčivých sil. Sváteční svatojánské jízdy na koních, které v polovině 19 století probíhaly ještě v řadě vesnic Dolní Lužice, se do dnešního dne uchovaly již jen v obci Kozle (Casel) nedaleko města Drjowk (Drebkau). Organizátorem slavnosti zde však již není vesnická mládež, ale spolek založený za účelem přetrvání této tradice. Středem slavnosti je postava "Johanna" či "Jana" - maskovaná postava, ztělesňující ducha vegetačního růstu. To je zřejmé i z toho, zeje oděna do květin a zeleně a že jeho obličej je zcela zakryt korunou nasazenou na hlavě. Přípravy k tomuto svátku jsou velmi obsáhlé a vyžadují čas a námahu. K tomu, aby bylo možno vytvořit osobitou ozdobu Jana, jsou třeba tisíce chrp. Již předchozí den jich dívky hromadí velké kytice, ze kterých se potom uvijí věnce a mnohametrové girlandy. Chlapci mají zase za úkol najít a natrhat za ranního úsvitu lekníny, ze kterých se spolu s růžemi a hvozdíky zhotoví Janova koruna. Zmíněné květiny jsou výrazem radosti ze života a požehnanosti luk a polí; chrpy se navíc užívají jako léčivé byliny, zatímco lekníny a stonky sítin odkazují na životodárnou moc vody. Dívky začínají se strojením Jana o svátečním dni dopoledne. Od šíje až ke kolenům jej ovijí přišitými chrpovými girlandami. Když je takto vyzdoben a je mu ještě nasazena koruna, vydá se v plném lesku spolu s vesnickými mladíky za doprovodu dechové kapely na jízdu od hostince k místu slavnostního ceremoniálu. Před jezdci kráčejí dívky v bílých, modrými a červenými pentlemi ozdobených šatech. Nesou druhou korunu, kterou Jan převezme večer při čestném tanci. Na místě slavnosti projede Jan nejprve několikrát s celým doprovodem shromážděným davem. Jezdci z jeho družiny mají za úkol chránit jej před přihlížejícími, neboť ti se snaží stáhnout ho z koně a získat jeho květinovou ozdobu. Postupně se však tito strážci jeden za druhým stahují a nakonec Jan zůstává sám. Teprve nyní se k němu diváci mohou snadněji dostat, zadržet jej a obřadně "otrhat". Má se za to, že ukořistěné květiny přinášejí štěstí. Poté se všichni odeberou zpět k do hostince k zábavě s muzikou, kde stráví zbytek dne při tanečním veselí.