Zapust - Masopust

Zřejmě nejpopulárnějším a nejrozpustilejším svátkem v Dolní Lužici je "zapust" (masopust). Ve vesnicích v okolí Chotěbuzi (lužickosrbsky Chošebuz, německy Cottbus) jej každoročně v období mezi koncem ledna a počátkem března slaví tisíce místních obyvatel a návštěvníků. Jedná se o zvyklost z okruhu vesnického pracovního koloběhu. Až do 50. let byl masopust pro vesnickou mládež symbolickým bodem zakončení zimy a současně vyvrcholením v tomto ročním období každodenně konaných přástek. Ty byly nejenom místem společné práce děvčat, ale současně i střediskem společenského setkávání vesničanů a kulturního života mládeže. Dívky si při práci u kolovrátku vyprávěly místní novinky a historky anebo se učily od vedoucích zpěvaček (zvaných "kantorka") všechny v obci známé písničky a sborové zpěvy. Před zakončením přástek a započetím jarní setby byl přístup na přástky povolen i mládencům. Ti si zde vybírali partnerky na nevázanou masopustní zábavu, kterou jinak přísná vesnická komunita tolerovala. Tato zábava trvala v Dolní Lužici dříve celý týden; do dnešní podoby se masopust přetvořil teprve na konci 19 století.

Camprowanje - Masopustní obchůzky

Historicky nejstarší součástí masopustu je obchůzkový masopustní průvod (zvaný "camprowanje"). Jeho kořeny je třeba hledat v předkřesťanských formách víry, v rituálech konaných pro zajištění plodnosti a ochrany před zlými vlivy. Magicko-kultovní prvky jako nošení masek a převleků, halasení, šlehání metlami a tančení jsou dokladem toho, že tímto způsobem měli být odehnáni démoni a jiná nebezpečí. Účastníci průvodu byli vybaveni vrbovými a březovými haluzkami a těmito "pruty života", symbolizujícími v předjaří se obrazující životní sílu, se dotýkali dospělých i dětí. Mezi nejstarobylejší maškary v průvodu patří dvojitá osoba - "mrtvý nese živého", jezdec na bělouši a čáp jako symbol počínajícího jara nebo medvěd z hrachoviny coby symbol odcházející zimy. Tyto masopustní maškary měly dříve ovlivňovat přírodní síly. Dnes už tuto symbolickou funkci a význam ztratily a jsou v masopustních průvodech již sotva ke spatření. Nahradily je moderní kostýmy či fantaskní postavy. Takto oblečená mládež táhne v sobotu, doprovázena hudbou, v hlučném průvodu od domu k domu, žádajíc si vajíčka, slaninu a peníze. Za odměnu zvou mládenci hospodyně do kola a s hospodářem vypijí kalíšek kořalky ("paleńc").Vykoledované suroviny, především vajíčka, jsou nejčastěji o týden později společně zkonzumovány v místní hospodě.

Zapustowy pśeśěg - Masopustní průvod

Vyvrcholením je pak nedělní slavnostní průvod. Kolem poledne se sejdou neprovdané dívky a svobodní mladíci v hostinci a utvoří dvojice. Děvčata jsou oblečena do svátečních krojů s vyšívanými hedvábnými šátky kolem ramen a bílými, naškrobenými krajkovými skládanými zástěrami. Kompletně ale kroj dotvoří teprve "lapa" - umělecky uvázaná pokrývka hlavy; v některých vesnicích se však již bohužel nenosí. Každý mládenec dostane od své partnerky masopustní kytici z papírových květin, kterou si připne na klobouk či na klopu. Po tanci v sále se zformuje slavnostní průvod. Ten se poté se vydá na cestu po vsi a koná čestná zastavení u zasloužilých osob - např. u starosty, faráře, ředitele školy nebo předsedů místních spolků. Těm je také předána masopustní kytice a kapela zahraje k čestnému tanci. Na znamení díku počastují poctění zúčastněné zákuskem či skleničkou anebo přidají do masopustní kasy peněžní příspěvek. Večer se pak všichni sejdou v hostinci na masopustní veselící. Tradiční rčení praví, že kdo o masopustní noci pořádně tancuje, tomu se vydaří len. Ten bude navíc tím vyšší, čím kdo skáče při tanci výše a čím má vyššího partnera. Masopustní období zakončuje v řadě vesnic tak zvaný mužský masopust. Poslední taneční večer je vyhrazen manželským párům. Také při této příležitosti jsou ženy oblečeny do slavnostního kroje. Mládež se mezitím setkává ke konzumaci vajíček nashromážděných během průvodu.