Život a víra katolických Lužických Srbů

Území, které je dodnes národnostním jádrem slovanské Lužice, je prakticky totožné s prostorem, kde žijí katoličtí Lužičtí Srbové, a to v oblasti mezi Budyšínem, Kamjencem a Wojerecemi. Křesťanská víra a lužickosrbská národnost tu vytvářejí plodnou symbiózu. Prastaré zvyky a tradice jsou výrazem sebeuvědomění, které se ještě zesiluje náboženskou vírou. Především dodržování nedělních bohoslužeb a mnoha svátků určuje v průběhu církevního roku život jednotlivců i celých rodin a vesnic. Lužickosrbská řeč tu dominuje jako řeč mateřská. Hluboké rodinné a příbuzenské vztahy mají vliv na mimořádnou pohostinnost a lásku k rodnému kraji. Jednou z dobrovolně zvolených "nedělních povinností" je poslech lužickosrbského rozhlasového vysílání a četba srbského týdeníku "Katolski Posoł". Mnozí posluchači a čtenáři jsou dobrovolnými spolutvůrci těchto oblíbených sdělovacích prostředků, mezi nimi jsou také děti a mládež.

Náboženský život asi 15 000 katolických Lužických Srbů probíhá v devíti farnostech podle pevné struktury, avšak projevuje se tu značná otevřenost vůči moderním formám. V těchto farnostech existují dětské pěvecké sbory, schola a skupiny ministrantů. Prakticky všechny školní děti navštěvují výuku náboženství. Oblastní duchovní péče o mládež se skutečně cítí zodpovědná za výchovu mladé generace, ovlivňuje několik set mladých lidí a má k dispozici i vlastní vzdělávací instituci. Samozřejmostí se staly církevní poutě do Róžantu/Rosenthal, pořádané několikrát do roka. Pouť konaná o svatodušním pondělí se stává opravdovou manifestací víry katolických Lužických Srbů a zúčastňuje se jí pokaždé několik tisíc věřících. Událostí, která nemá obdoby, jsou průvody velikonočních jezdců, konané o velikonoční neděli, jichž se v devíti farnostech zúčastní každoročně přes 1300 jezdců na vyzdobených koních.

Stěží bychom se jinde v Německu setkali s natolik živými projevy náboženské víry. Proto nás neudivuje, že většina Lužických Srb ů tak lpí na své malé vlasti, a ti, kdo ji opustili, po ní v cizím prostředí nesmírně touží.

Láska k rodnému kraji a pocit příslušnosti ke svému národu dodávají Lužickým Srbům neotřesitelnou víru v další trvání jejich existence v budoucnosti. Prosí Boha slovy básníka Jakuba Barta-Ćišinského: "Bože, buď tak milostiv a zachovej můj srbský národ čilý a zdravý až do skonání věků!"

Gerat Wornar, farář v obci Baćoń (Storcha)