Evangeličtí Srbové v okolí Budyšína

V období reformace bylo celé Budyšínsko - až na malé výjimky - protestantské. Lutherovo učení o božím slově hlásaném v mateřské řeči se stalo východiskem pro mimořádnou kulturní událost: tento malý slovanský národ si vytvořil vlastní spisovný jazyk. Došlo ke kulturnímu rozkvětu, jaký jen zřídkakdy nacházíme u malých národů se srovnatelným počtem příslušníků. Vesnice v okolí Budyšína byly až hluboko do 19. století téměř výlučně srbské.

Jakub Bart-Ćišinski Moje srbské vyznání Příteli, je malá srbská zem, malý je srbský národ, jak nepatrný ostrov v tom široširém moři. A přesto pevně věřím, že ty mocné vlny ta naše pole, vsi a statky nikdy nezaplaví. Ó, kéž každého z nás srdce jak skála stojí proti cizím vlnám, kéž každá ruka zbraní je a každý dech je láskou k srbské zemi. Pak srbská země naše přetrvá navěky.

Začátek věku industrializace však přinesl radikální změny. Vesnická pospolitost se rozpadla, docházelo ke značné migraci obyvatelstva, objevily se německé sdělovací prostředky a školy.

Ke konci 19. století odložili evangeličtí Srbové na Budyšínsku lidový kroj. Staré lidové zvyky upadly v zapomenutí. Evangelíci, hovořící až dosud dvěma jazyky, se v průběhu jedné či dvou generací stali uživateli jediného jazyka, a to němčiny.

Dnes můžeme zaslechnout lužickosrbskou řeč v evangelických obcích kolem Budyšína jen zřídkakdy. Většinou ji ještě používají lidé starší generace; rodiny, kde se doma hovoří běžně srbsky, jsou tu vzácnou výjimkou. V některých farnostech se jednou za měsíc konají bohoslužby v lužickosrbském jazyce. Duchovní, mezi nimi budyšínský superintendant, vykonávají vedle pastorační činnosti ve svých farnostech ještě práci navíc: pořádají srbské mše, organizují každoročně lužickosrbské evangelické církevní dny, redigují evangelický měsíčník "Pomhaj Bóh", připravují náboženská kázání do srbského rozhlasu. Působení na děti a mládež v jejich mateřštině je možné pouze v omezené míře. Jenom v jedné evangelické farnosti, a to v Budyšíně při chrámu sv. Michala, se pořádají dětské bohoslužby a výuka náboženství v lužickosrbské řeči.

O slovanské minulosti Budyšínska svědčí dodnes mnohá slovanská přijmení tamějších obyvatel a místní názvy. V mnoha kostelech dosud nacházíme lužickosrbské nápisy, knihy a církevní korouhve. Poměrně silná zbožnost, převládající zde dodnes, má nepochybně svůj základ v upřímném duchovním zanícení dřívějších lužickosrbských obyvatel této oblasti.

Trudla Malinkowa, vědecká spolupracovnice Lužickosrbského institutu v Budyšíně

(výňatek z básně) Překlad: PhDr. František Vydra

Další informace Vám poskytne:
Redakce časopisu "Pomhaj Bóh"
Siegfried Albert, Superintendent
Heringstrasse 15
02625 Budyšin / Bautzen
tel. : 0 35 91 / 48 12 80