Přehled jednotlivých procesí

Ralbicy - Kulow / Ralbitz - Wittichenau. V obou uvedených farnostech se shromažďují jezdci, představující nejpočetnější procesí Lužice, již za časného dopoledne, neboť před sebou mají nejdelší cestu.

V posledních letech se počet jezdců z ralbické farnosti pohyboval mezi 200 - 250, v kulowské pak dokonce mezi 300 - 400. Z jazykového hlediska jsou obě složky kulowského procesí - lužickosrbská a německá - zhruba stejně početné.

Do roku 1541 jezdili kulowští "křižáci" do Wojerec/Hoyerswerda. Avšak tehdy se tamní náboženská obec přiklonila k evangelickému vyznání, a možnost vzájemné náštěvy procesí tak zanikla. Proto dnes jezdí kulowští do Ralbic a naopak.

Obec Ralbicy nevyniká pouze díky vel­kému počtu velikonočních jezdců - "křižáků". Zdejší hřbitov s prostými, bílými dřevěnými kříži jednotného vzhledusvého druhu jedinečný v celé Evropě - přitahuje po celý rok pozornost mnoha návštěvníků. To, že jsou všechny kříže stejné, je spojováno s tím, že před Bohem jsou si všichni lidé rovni. Proto zde má kdokoli, ať již za svého života vysoce postavený anebo zcela obyčejný člověk, prostý bílý dřevěný kříž.

V roce 1997 se na velikonočních procesích podílelo v Ralbicích 302 (1996: 302), v Kulowě pak 430 jezdců (1996:422).

Chróscicy - Pančicy-Kukow / Crostwitz - Panschwitz-Kuckau. Chrósčicy jsou střediskem největší a nejznámější lužickosrbské farnosti. Patří do ní také obec Pančicy-Kukow.

V roce 1790 zakázal farář jízdy a nevydal korouhve uložené v kostele. Velikonoční jízdy však nepřekazil. Jezdci si nechali udělat nové praporce a procesí se mohlo konat jako obvykle.

Později začaly být staré korouhve nošeny spolu s nově zhotovenými. Od té doby tak má chrósčické procesí dva páry korouhví.

Muži z Pančic jezdili v oné době ještě spolu s chrósčickými. Teprve v roce 1894 vytvořili své vlastní procesí a jsou od této doby partnerem Chrósćic.

Vedle velikonočních jízd přitahuje pozornost početných návštěvníků Pančic také klášter Mariina Hvězda (Marijna Hwězda/St. Marienstern), založený v roce 1248, s prostorným dvorem a zahradou. Kašna s českým lvem, stojící na dvoře, je připomínkou dlouhodobého spojení Lužice s českým státem. V lesíku za klášterem stojí také pomník velkého lužickosrbského básníka a buditele Jakuba Barta-Ćišinského (1856-1909).

V roce 1997 se na procesí v Chrósćicích podílelo 187 jezdců (1996:178), v Pančicích to bylo (1996: 82).

Účastníci velikonočních jízd k Vám mají dvě prosby: Uvědomte si, prosím, že kůň není stroj, ale živý tvor. Dodržujte prosím ve Vašem vlastním i našem zájmu dostatečný odstup od zvířat, aby nedošlo k úrazu. Bylo by pro nás velmi příjemným projevem Vašeho ocenění naší zvyklosti, kdybyste během modlení a zpěvu zachovali ticho a důstojnost chvíle. Děkujeme Vám za pochopení a přejeme veselé a požehnané Velikonoce.

Njebjelčicy - Wotrow / Nebelschütz - Ostro. Njebjelčicy jsou co do velikosti nej­menší lužickosrbskou farností. Ta sestává pouze ze tri vesnic.

Velikonoční jízdy zde byly obnoveny v roce 1769 po násilném přerušení, způsobeném třicetiletou válkou.

Wotrowská farnost byla založena v roce 1758. Avšak teprve v roce 1814 dal biskup Franz Georg Lock, sám Lužický Srb, souhlas k tomu, vytvořit zde vlastní procesí. Z této doby se také datuje partnerství s Njebjelčicemi.

Ve Wotrowě se dodnes dochovala jedna zvláštnost. Za časného úsvitu o Neděli velikonoční objíždějí muži na koních polnosti vesnice a modlí se, aby Bůh požehnal bohaté sklizni.

V roce 1997 se na procesích účastnilo v Njebjelčicích 106 (1996:109), ve Wotrowě 120 jezdců (1996:120).

Radwor - Baćoń / Radibor - Storcha. Na Neděli velikonoční roku 1623 zakázal Christoph von Minkwitz, majitel radworského panství, vstup velikonočních jezdců na hřbitov. Snažil se prosadit silou to, aby se celá obec přiklonila k evangelickému vyznání. Proto také zakázal katolická procesí. Obyvatelé Radworu si to ale nenechali líbit. Došlo k půtkám mezi jezdci a služebnictvem z panského dvora. Tato událost vešla do dějin zdejší farnosti jako "válka o velikonoční jízdy".

Z dosud neobjasněných příčin se v pozdější době v Radworu po 120 let jízdy nekonaly. Znovu zavedeny byly teprve v roce 1882. Po deset let jezdili radworští do obce Zdžěr/Sdier. V roce 1892 ale založili své procesí ve farnosti Baćoń/Storcha a od této doby se radworské a bačoňské procesí navzájem navštěvují.

Poté, co byl vlivem nucené kolektivizace zemědělství silně redukován stav koní v Lužici, upustili bačoňští mezi lety 1973-77 od konání procesí. Avšak v roce 1978 vyjeli velikonoční jezdci z této vsi opět. Radworské a bačoňské procesí se tradičně setkávají ve Stróžišću/Strohschütz.

Pozoruhodnostmi v Radworu i Baćoni jsou místní kostely. V Radworu stojí na obec této velikosti neobyčejně rozměrný kostel, vystavěný v roce 1896. Poslední restaurační práce v něm proběhly v roce 1991.

Kostel v Baćoni byl postaven Spolkem sv. Cyrila a Metoděje. Vysvěcen byl v roce 1887 po 13 let trvajících sbírkách.

V roce 1997 jelo v radworském procesí 112 (1996:103), v baćońském 73 jezdců (1996: 69).

Budyšin / Bautzen. Až do konce 18 století byly velikonoční jízdy v Budyšíně součástí zdejší každoroční tradice. Již tehdy se vydávali zdejší jezdci do Radworu, aby zvěstovali poselství o zmrtvýchvstání Ježíše Krista.

Po dlouhé přestávce došlo v roce 1927 k obnovení procesí. Sedm jezdců na koních se vydalo do sousední farnosti Radwor. O rok později bylo budyšínské procesí opětovně oficiálně zavedeno. V roce 1969 se však i ono, vzhledem k nedostatečnému zájmu a malému počtu koní, konalo naposledy.

Po 23 letech, v listopadu 1992 se velikonoční jezdci na svém shromáždění usnesli, že budyšínské procesí bude podruhé ve 20. století obnoveno.

Od roku 1993 tak opět jezdí "křižáci" z Budyšína do Radworu.

V roce 1997 se na procesí podílelo 68 jezdců (1996: 67).