|
Velikonoce v katolických
farnostech Horní Lužice
Zelený čtvrtek - Velký pátek
- Bílá sobota. Na Zelený čtvrtek si křesťané
připomínaji poslední večeři Páně s jeho učedníky,
o Velkém pátku pak Kristovu smrt na kříži.
Proto na Velký pátek,
stejně jako na Bílou sobotu, mlčí zvony. Po oba dva dny koná v řadě
vesnic ráno, v poledne i večer místní mládež obchůzky s řehtačkami.
Průvod za hlasitého klapotu táhne od kříže ke kříži, před
každým se zastaví a společně se modlí. Klapání tak nahrazuje jinak
obvyklý hlahol zvonů na začátku dne, v poledne a večer.
Noc
na Neděli velikonoční - Neděle velikonoční.
Velikonoce jsou pro křesťany největším svátkem. V tomto
čase slavíme zmrtvýchvstání Kristovo. Toto poselství je v předvečer
Neděle velikonoční zvěstováno ve všech kostelech. Ve farnostech
katolické části Horní Lužice, obývané Lužickými Srby, slavíme tento
církevní svátek osobitým způsobem. Již po mnoho staletí je zde tradicí,
že zvěst o Kristově zmrtvýchvstání zde mezi sousedními farnostmi
nosí procesí "velikonočních jezdců", tzv. "křižáků"
(lužickosrbsky: křižerjo).
Je
doloženým faktem, že takováto procesí se již od konce 15. století vydávala
na cestu mezi městečky Wojerecy/Hoyerswerda a Kulow/Wittichenau.
Kořeny
této církevní zvyklosti sahají pravděpodobně až do předkřesťanské
doby. Věřilo se, že obcházení polností má moc ochránit mladou setbu
před zlými silami. Pod vlivem křesťanství se tyto praktiky zřejmě
změnily na církevní procesí, jež jsou dnes zjevným přihlášením se
ke křesťanské víře.
V posledních letech se těchto procesí zúčastňuje
celkově kolem 1200 jezdců, a to bez ohledu na to, že každý z
nich musí přinést nemalou oběť. Rada volných dnů je
ve znamení přípravy tohoto svátku. Počet koní v srbských regionech
Lužice také není dostačující. Proto si mnozí z jezdců pro tento
den koně půjčují, často ze vzdálených končin.
Tak se může tento starý zvyk udržovat i nadále.
Také
v souvislosti s velikonočními jízdami roste ekumenická spolupráce. Místní
evangelíci pomáhají svým katolickým bratrům ve víře při obstarávání
koní.
To, co bylo dříve nemyslitelné, je dnes možné - občas
se podílí na procesí velikonočních jezdců i evangelík, zvěstující
spolu s ostatními Kristovo zmrtvýchvstání.
|
Handrij Zejler
Kde jsou ty stuhy červené ?
Kde jsou ty stuhy
červené
pro svátek radostný,
kdo modré, bílé přinese
ke slávě Vzkříšení?
Kde jsi, té hřívy
pentlené
koníčku můj
bujný?
Jen co se slunce
vyhoupne,
řehtáš po celé
dny.
Kde velkonoční
pramen je,
to zřídlo průzračné,
kdo mi tu vodu nabere
až vzejde světlo
dne?
český překlad
Leoš Satava
|
|