Velikonoce u Lužických Srbů
    
 

 

Velikonoce v katolických farnostech Horní Lužice

Zelený čtvrtek - Velký pátek - Bílá sobota. Na Zelený čtvrtek si křesťané připomínaji poslední večeři Páně s jeho učedníky, o Velkém pátku pak Kristovu smrt na kříži.

Proto na Velký pátek, stejně jako na Bílou sobotu, mlčí zvony. Po oba dva dny koná v řadě vesnic ráno, v poledne i večer místní mládež obchůzky s řehtačkami. Průvod za hlasitého klapotu táhne od kříže ke kříži, před každým se zastaví a společně se modlí. Klapání tak nahrazuje jinak obvyklý hlahol zvonů na začátku dne, v poledne a večer.

Noc na Neděli velikonoční - Neděle velikonoční. Velikonoce jsou pro křesťany největším svátkem. V tomto čase slavíme zmrtvýchvstání Kristovo. Toto poselství je v předvečer Neděle velikonoční zvěstováno ve všech kostelech. Ve farnostech katolické části Horní Lužice, obývané Lužickými Srby, slavíme tento církevní svátek osobitým způsobem. Již po mnoho staletí je zde tradicí, že zvěst o Kristově zmrtvýchvstání zde mezi sousedními farnostmi nosí procesí "velikonočních jezdců", tzv. "křižáků" (lužickosrbsky: křižerjo).

Je doloženým faktem, že takováto pro­cesí se již od konce 15. století vydávala na cestu mezi městečky Wojerecy/Hoyerswerda a Kulow/Wittichenau.

Kořeny této církevní zvyklosti sahají pravděpodobně až do předkřesťanské doby. Věřilo se, že obcházení polností má moc ochránit mladou setbu před zlými silami. Pod vlivem křesťanství se tyto praktiky zřejmě změnily na církevní pro­cesí, jež jsou dnes zjevným přihlášením se ke křesťanské víře.

V posledních letech se těchto procesí zúčastňuje celkově kolem 1200 jezdců, a to bez ohledu na to, že každý z nich musí přinést nemalou oběť. Rada volných dnů je ve znamení přípravy tohoto svátku. Počet koní v srbských regionech Lužice také není dostačující. Proto si mnozí z jezdců pro tento den koně půjčují, často ze vzdálených končin. Tak se může tento starý zvyk udržovat i nadále.

Také v souvislosti s velikonočními jízdami roste ekumenická spolupráce. Místní evangelíci pomáhají svým katolickým bratrům ve víře při obstarávání koní.

To, co bylo dříve nemyslitelné, je dnes možné - občas se podílí na procesí velikonočních jezdců i evangelík, zvěstující spolu s ostatními Kristovo zmrtvýchvstání.

Handrij Zejler
Kde jsou ty stuhy červené ?

Kde jsou ty stuhy červené
pro svátek radostný,
kdo modré, bílé přinese
ke slávě Vzkříšení?

Kde jsi, té hřívy pentlené
koníčku můj bujný?
Jen co se slunce vyhoupne,
řehtáš po celé dny.

Kde velkonoční pramen je,
to zřídlo průzračné,
kdo mi tu vodu nabere
až vzejde světlo dne?

český překlad Leoš Satava