Velikonoce na Slepjansku

Lenka Nowakowa ze vsi Rowno/Rohne "ve farnosti Slepo/Schleife vypráví: "Když si jako sedminásobná lužickosrbská babička vzpomínám na své dětství a srovnávám je s dnešní dobou před Velikonoci, nevidím v péči o tradici prakticky žádný rozdíl. Již čtyři týdny před Velikonocemi začínáme myslet na tento svátek.

Postní neděle. Při tom nás vedou postní neděle tohoto období, vrcholícího pašijovým týdnem po Květné neděli. Domácnosti jsou zgruntu uklizené, vše se jen blyští a svítí... Při nákupech dbáme na to, abychom si odložili stranou deseti- či dvacetimarkové bankovky, potřebné jako doplněk daru pro kmotřence a kmotřenky.

Velký pátek. Velký pátek je u evangelických Lužických Srbů v okolí Slepá nejvýznamnější církevní svátek. O tomto dni se nesmí vykonávat žádná práce mimo domácnost; silně se dbá i na to, aby se hlasitě neklepalo, nekřičelo a jinak nehlučelo.

Nepsaným zákonem je, že z každé rodiny musí jít alespoň jeden člen na bohoslužbu konanou o Velkém pátku.

Po snídani se začíná se zdobením kraslic voskovou technikou (batikování). Často sedí pět či šest osob až do oběda za stolem v naší kuchyni a zdobí vajíčka podle své dovednosti, schopností a fantazie, dokud nedrží v rukou pravá umělecká dílka. Vždyť přece víme, pro koho jsou určena - pro naše milé kmotřence a kmotřenky. Platí přitom: Čím krásněji je kraslice vyzdobena, tím větší je přízeň, kterou jim projevujeme.

Bílá sobota. Na Bílou sobotu napeču koláče a dojdu k pekaři pro velikonoční pletené housky a perníky. Potom připravím pro každého kmotřence nebo kmotřenku dárek. Ten se skládá z velikonočního pletence, velkého perníku a určité částky k uložení na vkladní knížku. Pak přehlédnu svůj kroj k návštěvě kostela a připravím si koupel, neboť každý chce oslavit Velikonoce v plné čistotě. Navečer musíme pozavírat vchody do chlévů, stodol a také do dalších hospodářských budov a garáží, stejně jako dvířka vedoucí do dvora a na zahradu. To proto, že o velikonoční noci tropí hoši z vesnice taškařice. Vysazují vrata, zahradní dvířka, dílce z plotů, ucpávají komíny a odtokové roury, schovávají kola od vozů a oje. Zvláště zlomyslně jsou vytrestáni ti, kteří se podle mínění chlapců projevili při masopustním průvodu (camprowanje) jako skrblíci.

Kromě chlapců jsou o velikonoční noci na nohou také zpívající ženy a dívky. Oblečeny do slepjanského polosmutečního kroje se setkáváme u první "kantorky" (vedoucí zpěvaček). Za zpěvu táhneme od domu k domu a naše zpívání zakončíme při východu slunce na lavičkách chorálem ke cti a chvále boží. V tomto čase se dosud můžeme setkat i s lužickosrbskými stařenkami, které věří na léčivou moc velikonoční vody a jsou na cestě k některému prameni.

Neděle velikonoční (Boží hod). Dopoledne o neděli velikonoční navštěvuji se svou rodinou kostel. Pak už se konečně mohou rozzářit dětské oči. V nejlepších velikonočních šatech mne navštěvují moji kmotřenci a kmotřenky. Slušně poděkují a při příchodu a odchodu přejí veselé Velikonoce. Mají po celý den co dělat, aby navštívili všechny své kmotry a kmotřičky ve vesnicích kolem Slepá a také ve městě Běla Woda/Weißwasser.

Pondělí velikonoční. DKrásné je také Pondělí velikonoční, neboť v tento den se koná "koulení vajíček". Hned za lavičkami pro zpěvačky v naší vsi je mělká, svažující se vyhloubenina. Tam se o tomto dnu scházejí všechny naše děti. Položí na nejhlubší místo malované vajíčko a každé z dětí se pokouší svým koulejícím se vajíčkem trefit se do cizího. Když se mu to podaří, může si k němu vzít ještě dvě další; většinou se ale vajíčka bohužel koulejí ve špatném směru. Jenom mistři jdou domů z koulení častěji s více vajíčky, než kolik jich s sebou přinesli. Je pochopitelné, že v těchto dnech u nás vítáme plno hostí z blízka i z daleka. Podle tradice je hostím koláči nebo chleby s vejci a pěkné chvíle prožijeme i při nějakém tom pití. Jen sotva bychom našli nějaký jiný svátek, který je Lužickými Srby na Slepjansku vnímán tak vážně a při kterém se zachovává tolik rituálů a tradic."